Vydej se do míst, která nejsou pro každého

Just one person! Aneb výlet do tajů rumunské duše, na který jen tak nezapomeneme. Všechno to začalo v Expediční klubovně. Vlastně ne, to bych trochu předbíhala. Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jsem zcela vyčerpaná spolu s dalšími dvěma kamarády nastoupila do busu po právě dokončeném treku Alta via 1 v Dolomitech. V autobuse koukám, zmeškané hovory a zpráva. Píše mi nějaká Míša z Rockopointu. Říkám si, co je to za spam, načež mi to dojde…Volám zpět na neznámé číslo a Míša mi vesele s

Jsem Lucie, máma tří dětí, a až donedávna jsem svůj čas věnovala především rodině. Ale jak děti rostly, začala jsem si uvědomovat, že je čas splnit si i své vlastní sny. A jedním z těch snů bylo cestovat, objevovat svět a zkoušet nové věci. Vždy mě přitahovaly severské země, jejich drsná příroda a nekonečné možnosti dobrodružství. A tak jsem se rozhodla, že Norsko bude mým prvním velkým cílem. Náhoda mě přivedla na stránky Expedition Clubu, kde jsem objevila expedici do Norska, která termínově

Když jsem se přihlásila na výpravu do Turkmenistánu, nevěděla jsem, co mám od ní čekat. Až postupem času jsem zjistila, že o této donedávna velmi izolované zemi ani Google pořádně nic neví a že o ní globálně koluje spousta předsudků, domněnek a drbů. Při čtení těch pár článků na Googlu jsem vůbec neměla obrázek o tom, co smím nebo nesmím a za co mě můžou nebo nemůžou zavřít. Jediné, v čem jsem si byla jistá, bylo, že se jedná o konzervativní muslimskou zemi a že by asi bylo fajn nevyvolávat něj

O tom, že se nedaleko česko-německých hranic, v srdci Lužického Srbska (dnes spolková země Braniborsko) nachází kraj plný vodních kanálů, mokřadů a komárů jsem ze svých četných pracovních cest věděl díky informačním tabulím, které jsou kolem dálnice. Mám rád vodní toky a vodní turistiku, a tak jsem měl chuť tento kraj trochu prozkoumat. Během pracovních cest jsem na to ale nikdy neměl dost času. Když jsem loni objevil seakayaky a v zimě googlil kam bych se na nich mohl vydat, objevil jsem i Exp

Standa Dadák je živel, bohém a zvláštní úkaz. Kromě toho, že se věnuje všemožným sportovním i nesportovním aktivitám, jde o člověka, který se rozhodl spojit své zaměstnání se svou cestovatelskou vášní. Proto se většina věcí v jeho životě kolem cestování točí. Vede Expediční klubovnu a od září se po několika letech vzdává restaurace Klubu cestovatelů v Brně. Pořádá cestovatelský festival NADIVOKO, část roku tráví v zahraničí na cestách a přidal se k nám jako schopný průvodce, který dlouhé roky če

Přijedeš na nádraží, mrkneš na tabuli a pokud vlak nemá zpoždění, přečteš si nástupiště a jdeš se nalodit. No, tak přesně takhle to v Mauritánii nefunguje. Obzvlášť, když tam mají jen jednu trať, po které jezdí jen nákladní vlak. Přesněji řečeno, má jeden osobní vagon (naprostý dobytčák), ale kdo by s ním jezdil, když to může risknout a svézt se v tom nákladním, že? Ale pojďme to vzít od začátku. Taxík (tj. pojízdný vrak s řidičem) nás vyhodil asi 850 m za stanicí v Nouadhibou. Bylo brzké odpol

Říká se, že spontánní rozhodnutí jsou ta nejlepší. Moje přihláška na Hangar Boulder Camp v rakouském Zillertalu spontánní rozhodně byla. Pravidelněji jsem začala lézt teprve asi před půl rokem, první vlastní lezečky jsem si koupila asi měsíc před odjezdem, o lezeckých schopnostech raději pomlčím. Ale hrozně mě lákalo zkusit si nějaký ten venkovní boulder. A jak se pro něco nadchnu, tak už většinou není cesty zpět. Trochu mě uklidnila jedna z organizátorek z Hangáru, když jsem s ní mluvila po pod