Mohli byste nám prosím krátce shrnout expedici vlastními slovy?

Víťa: Bylo to především hodně hodin strávených na cestě. Nejdřív přelet do Kazachstánu na aklimatizaci, pak do Dushanbe. Odtud asi nejbolestivější část -  cesta 14h džípem po Pamír highway do Khorog, která tě naklepe jak řízek, pak krátký odpočinek v hostelu a další transport do vesnice Patkhur. Tady nás čekala první výzva při hledání oslíka. Z Patkhur to bylo cca 25km do BC na ledovcovou morenu, v závěru hodně špatným terénem, který už oslík nedával. V další fázi jsme se střídali u dalekohledu a špekulovali nad variantami výstupu. Blbé bylo, že jsme z BC viděli jen špici Patkhoru. Finální výběr cesty strmým kuloárem tedy proběhl až v C1 na ledovci, po tom co jsme některé varianty vyloučili jako sebevražedné, nebo příliš nejisté. Pak přišla taky trocha dřiny, strachu a chvíle demotivace po prvním neúspěšném pokusu. Nahoře jsem si užil parádní moment euforie. No a úplně jsem si oddychl až dole v BC, kde ze mě všechen strach spadl a uvědomil jsem si, že to po 3 letech plánování opravdu vyšlo.

Tom: Naplnění tříletého přemýšlení nad tím, že to fakt zkusíme. Takové zakončení celého příběhu, splnilo mi to vše, co jsem si vysnil - lezení, zkušenost s horami získání zkušeností s organizací takové akce. A taky hodně bolavé hlavy a únavy a nenávisti k ranním kaším.

Co vás nejvíce překvapilo?

Víťa: První věc, co mě překvapila, byla absence oslů ve vesnici Patkhur. Ani na chvíli jsem nepomyslel na to, že se sháněním osla by mohly být problémy. Nakonec jsme jediného oslíka ve vesnici vyčmuchali a dostali k němu taky bratrský tandem nosičů :)

Tom: Zpětně mě nejvíc překvapuje jak plynule všechno šlo, jasně že tam byly zádrhely co jsme museli řešit, od shánění osla, domluvu dopravy po několikrát měněné plány kudy že půjdeme nahoru, ale celkově všechno klapalo.

Jaký byl nejnáročnější moment výpravy?

Víťa: Pro mě jednoznačně dolez do sedla 5850 m strmým ledovým kuloárem, kterým začaly po 9 ranní padat kameny a kusy ledu. Jakoby mi někdo vypnul motor, který do té doby táhnul skvěle, a to zrovna v momentě, kdy musíš být nejrychlejší, aby tě nic netrefilo. Asi nejnáročnějších 200 metrů co jsem v horách lezl.

Tom: Při cestě do BC mi nebylo dobře a v jednu chvíli jsem úplně zbytečně brodil řeku, která šla odejít a zaplaval si v ní až po krk. Utopil jsem třeba zrcadlovku a jak jsem tam seděl a sušil se tak jsem si říkal jestli to mám zapotřebí :)

Na jaké vybavení jste nedali dopustit?

Víťa: Dost jsem v Pamíru, kde je většinu času azuro a ostré sluníčko, ocenil brýle Julbo s fotochromatickými skly. Takhle vysoko v horách člověk snadno sílu UV záření podcení a může to dopadnout dost ošklivě. Hodně spokojený jsem taky s bundou Direct Alpine Guide, která je lehká a technická a s batohy Osprey Mutant, které byly na náš výstup jako dělané. V pohodě jsme se komplet i s matrošem sbalili na 5 dní. Při životě nás držely tyčinky a energy gely od Chimpanzee, které byly spása hlavně v momentě, kdy už nemůžeš pozřít ani sousto ovesné kaše.

Tom: Víťa zastal ty sponzory, ale má pravdu! Mě teda ještě dost baví vařič MRS windburner, taková malá varná konvice co i v tý výšce rozpouští sníh pěkně rychle a nespotřebuje moc plynu. A superteplé botky od Garmontu Pumori, myslím že mi ani moc nemrzly prsty a to je co říct zvlášť při tom výstupu kuloárem kdy byl člověk celej den na předních hrotech maček a ve stínu.

Otázka na Víťu: Minulý rok jsi se na lyžích zranil a musel jsi podstoupit plastiku vazu v koleni. Nemělo to na nějaký dopad na tvé lezecké schopnosti?

Tady budu stručný - nechci to zakřiknout, ale koleno drží a snáší všechno skvěle. Letos v létě jsem ho fakt nešetřil :)

Otázka na Toma: Za pár týdnů máš svatbu a nabízí se tedy otázka, jestli tvá drahá polovička schvaluje podobná lezecká dobrodružství. Umíš si například představit, že bys ji na podobnou akci přibral sebou?

Představit si to dokážu, nevím jestli by chtěla ona. Myslím, že se ještě pořádně rozleze a začne v Tartrách, Alpách a pak proč ne. Měl bych oni ale větší strach než o Víťu, sorry kámo.

Rýsují se nějaké další plány na nějaký podobný výstup? Jakým směrem byste se chtěli dál ubírat?

Víťa: Žádný větší projekt teď v hlavě nemám. Příští léto bych si chtěl sáhnout spíš na nějaké klasiky v Alpách. Dostal jsem od kámoše hozenou rukavici na Grand Jorasses, ale to padlo zatím jen někde u pivka :). Uvidíme. Po tom co jsem si sáhl na žulu v Chamonix mě to hodně táhne tam.

Tom: Jenom v tom údolí pod Patkhorem byla taková spousta směrů a neslezenýách hor, že by se tam dalo řádit několik let. Pamír by mě určitě ještě lákal, ale příští léto bych taky raději zůstal v Alpách a zkusil zase vylézt něco po skále. Za čas ale proč ne. Konkrétní plány nemám.

Pomalu se blíží konec roku a budeme plánovat výpravy na další sezonu. Máte nějakou vysněnou destinaci, kam byste se chtěli příští rok podívat?

Víťa: Mám, pořád mi ještě chybí Špicberky, takže to mám v plánu napravit. Pěkně trek v divočině s flintou přes rameno :)

Tom: Hodně se těším do Grónska kam míříme v březnu, dát si zase něco po rovince, ale opravdový polár. A na léto ještě spřádám plány, vlastně bych se rád podíval někam, kde to bude víc o lidech, kultuře, než o přechodu hor. Jinak totiž jezdím z hor do hor a už je toho moc. Láká mě třeba Mongolsko.

Podařilo se vám rozjet vzdělávací lezecké a ferratové kurzy. Jaké na to máte ohlasy z řad účastníků a neplánujete portfolio rozšířit o další, podobně orientované kurzy?

Víťa: Myslím, že kurzy se nám zatím všechny vydařily a já osobně z nich mám dobrý pocit. Dává mi smysl předávat lidem kromě zážitků taky nějaké znalosti. Zatím jsme realizovali kurzy pohybu po ferratách, kurz základů skalního lezení a lavinové kurzy a na všechny jsme měli pozitivní ohlasy. Bavili jsme se taky o nějakém základním ledovcovém kurzu, ale to bohužel není tak jednoduché, jelikož nejsme horští vůdci. Mohli bychom ledovcové techniky učit pouze mimo ledovec v normálním horském terénu a to se nám s principu moc nezamlouvá, i když by to asi šlo. Ještě mě napadá třeba kurz instantního vaření nebo kurz pletení v bivaku, myslíš že by o to byl zájem? :) V horách se člověk občas dost hryže nudou.

Tom: Jak píše Víťa. Ledovec by byl super a řada lidí nabízí “kurz ledovcových technik”. Ale podle mě nemá cenu někoho učit tahat lidi z trhliny v Raxalpe. Záchrana je super ale nenaučí tě číst terén, odhadovat podmínky a volit správnou cestu, to jde jen na ledovci a to je doména horských vůdců. Takže zatím ne. U toho co máme rád zůstanu, hodně mě to baví. Naopak bych rád, kdyby se čase rozšířil tým lektorů z Expe, protože nemáme tolik času, abychom vypsali kurzů dost.

Kdybys mohl na Expedition clubu změnit jednu libovolnou věc (klidně z říše sci-fi nápadů), co by to bylo? :-)

Víťa: Expedition club je dokonalý a snad tak i zůstane. Přál bych si snad jen, abychom dokázali cestovat a objevovat svět s menší ekologickou stopou. Třeba teleportace by byla fajn :)

Tom: Hm. Občas si říkám, že bychom mohli mít někdy něco hotové a stíhat věci včas a být menší pankáči v tom jak se věci organizují, ale to by to přece nebyl Expe potom :) Ale mám pocit, že za poslední dva roky je to uplně někde jinde, tak snad to za pár let nebude nuda, to už by mě nebavilo.

Díky za rozhovor! :-)