Mohla bys nám v krátkosti přiblížit cíl Vaší expedice?
Cílem expedice bylo sjíždění divokých řek v oblasti národního parku Kluane v pohoří St. Elias mountains v Kanadě. Šlo o to propojit 2 velké řeky dohromady, Alsek a Tatshenshini. Abychom toto mohli uskutečnit, bylo potřeba se z jedné řeky dostat pěšky přes hory k řece druhé. Jedná se o přechod v oblasti, kde nejsou žádné turistické trasy, není tam nic a nikdo, jen divoká příroda. S klasickými pevnými loděmi by tento přechod nebyl reálný, my jsme ale měli packrafty, lehké nafukovací lodě, do kterých se dá zabalit kompletní vybavení a ztratit se z civilizace na libovolně dlouho.

Jaká byla Tvá motivace zúčastnit se něčeho podobného? Co sis od expedice slibovala?
Jela jsem se třemi velmi dobrými kamarády, byla to výjimečná akce, mám ráda takové výzvy, a hlavně jsem se těšila na liduprázdnou Kanadu a pohodu s klukama. Však mě znáte - všechno, co je jiné než standardní, mě láká. Vlastně ani nemám žádnou motivaci, jen prostě zmizet, nejlépe na co nejdelší dobu.

Mohla bys nám popsat složení Vaší skupiny?
Já a moji tři kamarádi. Kluci jsou zkušení vodáci, já ne... :-) ale zase umím postavit stan, rozdělat oheň, uvařit čaj a prý umím skvělý Shepherd‘s pie.

Jaké zkušenosti jsi jako vodák před expedicí měla?
Začala jsem se na packraftu učit v roce 2019, abychom na jaře 2020 mohli vyrazit na podobný výlet do Tasmánie. Myslím si, že moc neumím, ale zlepšuju se. Mám za sebou několik evropských řek, takže jo, něco už jsem sjela. Pokud se počítá i rafting, tak mám hromadu zážitků z velkých řek různě po světě.

Jedná se o oblast, kde žije velké množství medvědů. Neměla jsi z nich strach a jak byste se před případným útokem bránili?
Ne, neměla jsem strach, myslím, že oni se nás bojí mnohem víc. Nejedná se o obydlené oblasti, nejsou tam medvědi, kteří by chodili k lidem a na odpadky. Měli jsme Bear spreje a speciální pytle, do kterých jsme na noc balili jídlo.

Kolik kilogramů vybavení jste měli a jaký způsobem jste vše přepravili až na místo?
Já jsem měla tak kolem 20 kg, si myslím, na začátku. Kluci asi o něco těžší. S odjedeným jídlem se váha snižovala. Jinak jsme měli všechno naložené uvnitř loděk, kompletní vybavení na vodu, spaní, oblečení i jídlo pro 4 lidi na 14 dní.

Mohla bys nám popsat, jak takový packraft vlastně funguje?
Už zmíněno výše. Jedná se o nafukovací loď, kterou je možné sbalit do malého balíčku, loď samotná váží něco mezi 5-6 kg. Lodička je vybavená voděodolným zipem, takže všechny věci se pohodlně vejdou přímo do lodě, jako skutečně do jednotlivých válců. Je to v podstatě nafukovací kajak, jen se jedná otevřenou loď, ve které je člověk ukotven pomocí jednoduchých popruhů. Z lodě se dá jednoduše vypadnout a taky jednoduše přímo v peřejích naskočit. Packrafty mají různou podobu, já jezdím v pacraftu RobFin, to je dokonalost sama.

Jaký největší průser se Vám na expedici stal?
Asi nestal, spíš si s námi hrálo počasí a samotný přechod byl náročný. Myslím, že loď jsme píchli jen jednou, možná dvakrát, což bylo úplně neuvěřitelné. No a jeden stan byl trochu menší než se očekávalo, do jednoho sucháče trochu teklo, sem tam pršelo a foukalo :-) Já jsem si zapomněla goretexový klobouk, to jsem byla fakt naštvaná. Já ani nevím, bylo to prostě báječný.

Na co ses po skončení expedice nejvíce těšila?
Asi na teplou sprchu, až si umyju vlasy v teplé vodě.

Byl nějaký kus vybavení (kromě packraftu) bez kterého by sis expedici nedokázala představit?
Suchý oblek, absolutní nezbytnost, pytlíky na ruce a péřovka.

Díky moc za rozhovor a ať se daří na dalších akcích!