O Pamir Highway zavadil každý, kdo v Pamíru někdy byl. I my jsme na ni už pěkných pár desítek hodin strávili. Tahle výprava ale bude tak trochu jiná, požitkářská. V Dushanbe si pronajmeme pohodlné čtyřkolky, dáme bágly na střechu a vyrazíme na dvoutýdenní putování po téhle 1500km dlouhé cestě. Spát budeme u místních a výlety budeme dělat maximálně jednodenní. Vysoká nadmořská výška, všudypřítomný prach, primitivní ubytování u místních a dva týdny stejné jídlo ti ale i tak ukážou, že projet tuhle cestu rozhodně není pro každého...

<blockquote class="blockquote">Tato výprava je pro lidi, kteří mají rádi pohyb, ale nechtějí se tahat s těžkým batohem a touží si spíš vychutnat okolí. Pokud nemáš problém vyjít na lehko na kopec, srovnatelný s Lysou horou v Beskydech, máš vyhráno.</blockquote>

Turista

Honza je orienťák. To znamená, že se s ním určitě v horách neztratíš, i kdyby vypadly všechny internety a satelity světa. Práce s mapou a buzolou je jeho denním chlebem a kromě toho miluje stopování a divoký východ (zejména Balkán a postsovětské země).

Honza Bořil

Marťa má slabost pro pouště, hory a pizzu. Baví ji cizí jazyky a roadtripy, často kouká na svět skrz foťák, s radostí vstává na východy slunce a snad není země, kam by ji to nelákalo. Vždycky říkala, že až vyroste, bude jako dobrodruh Nathan Drake.

Martina Podhůrská

Pamir Highway

Nebudeme lhát, pokud člověk chce, zvládne celou silnici projet za tři až čtyři dny. Nám to ale přijde zbytečně uspěchané a radši si dáme na cestu celých 10 dní. Nemusíš se tak bát, že bychom zbytečně spěchali. Jako vždy, plán akce je pouze orientační, je ovlivňován počasím, osudem a přáním samotné skupiny.

Odlet z Prahy/Vídně přes Istanbul do Dušanbe.

Brzy ráno přílet do Dušanbe. Tento den si vyhradíme na návštěvu hlavního města Tádžikistánu. Prohlédneme si tuhle metropoli, navštívíme a prohlédneme si nejvyšší stožár na vlajku na světě a zajdeme si na dobré jídlo a kávu - poslední na dlouhou dobu. Jak brzy poznáme, v Pamíru budeme rádi za chleba, brambory a jačí mléko.

Vyrážíme! První den přejedeme sedlo Shuraba pass (2 267 m n. m.) a prohlédneme si přehradu Norak, někdy taky nazývanou tádžické moře. Odpoledne sjedeme k řece Panj, která nás bude provázet několik dní. Přes řeku už budeme moct pozorovat talibánské hiluxy... Nocleh v Kalai Khulumu.

Vyjedeme brzy ráno a po velmi rozbité silnice dojedeme do Rushanu. Odsud se přesuneme do údolí Jizew. Z prašného království u silnice budeme najednou kráčet zeleným údolím plným jezírek průzračné vody. Chůze cca 5 km. Přespíme u místních.

Ráno si ještě užijeme zelené barvy, poté dojdeme zpátky k autům a poté přejedeme do Khorogu, hlavního města Pamíru. Odpoledne si vyhradíme na průzkum města.

Z hlavní pamírské silnice uděláme odbočku a zamíříme do Wakhanu, údolí sdíleného s Afghánistánem. Zastavíme se u horkách pramenů a přespíme v Iskhoshikmu. Afghánistán je tu doslova co by kamenem dohodil.

Dopoledne zajedeme k horkým pramenům Bibi Fatima a na pevnost Khahkha. Zajdeme si též na pevnost Yamchun. Přespíme v Langaru.

Je čas opustit zelená údolí a zamířit do vysokohorské pouště. Přejedeme Kargushi Pass (4344 m n. m.) Zamíříme do Bulunkulu a k jezeru Yashik Kul. Tady byla naměřena vůbec nejnižší teplota v trvalé obydleném území: -67 °C. V jezeře (vytvořeném sesuvem) se vykoupeme. V Bulunkulu budeme obdivovat, jak jsou místní závislí na jediném zvířeti - jačí trus slouží k topení, jačí mléko k obživě. Sprcha je zde tradiční sovětská baňa. Spánek v Bulunkulu.

Přejezd do Murghabu. Tohle město bylo založeno na konci 19. století jako posádka ruských vojsk. Až na místě pochopíte, jak těžký život tady je - v létě, natož v zimě. V Murghabu se odděluje silnice do Číny, důležitá obchodní tepna. Odteď už nepotkáme skoro nikoho.

Vrcholový den! Dnes nás čeká nejvyšší místo celé trasy. Vyjedeme do sedla Ak - Baital (4655 m n. m.) a pokusíme se vyjít na horu Ayusov II (5030 m n. m.). Výstup je cca 500 výškových metrů, není nijak náročný. Otevřou se nám výhledy na Karakol, jedno z největších bezodtokých jezer světa, ve výšce skoro 4000 m n. m. Vzniklo dopadem meteoritu, kdo chce, určitě se bude moct vykoupat. Přespíme v Karákolu na březích jezera.

Vzhůru do Kyrgyzstánu! Dnes přejedeme hraniční přechod Kyzyl Arta, jednu z těch výše položených hranic na světě (4282 m n. m.). Mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem se nachází 17 km tzv. "území nikoho".  Přespíme v jurtách u jezera Tulparkul pod basecampem Pik Lenina, snad vůbec nejznámější sedmitisícovky na světě (primárně díky tomu, že je taky nejjednodušší).

Poslední den v našich jeepech strávíme jízdou do Oše. Tomuto městu se někdy taky přezdívá Berlín Střední Asie. Zajdeme do artové kavárny, do muzea, na bazar, na vyhlídku na město a po dlouhé době taky do dobré restaurace..

Začátek dne strávíme objevováním Oše. Odpoledne nasedneme na vnitrostání letadlo a přeletíme do Biškeku. Krátce si jej prohlédneme a u sklenice koňaku zakončíme výpravu.

Tádžikistán i Kyrgyzstán jsou v zásadě bezpečné země. Ačkoliv se tu stále vyskytuje jisté pohraniční napětí, v posledním roce je situace bezproblémová. Jisté riziko představuje nadmořská výška, ale nejvýše budeme spát ve 4000 m n. m. a to jen jednu noc.

Kyrgyzstán i Tádžikistán mají pro občany ČR bezvízový styk. Pro výpravu je tak potřeba pouze pas s platností 6 měsíců po skončení akce. V Tádžistánu je potřeba permit pro vstup do GBAO - zařídíme za tebe a máš v ceně výpravy.

Do Dušanbe a z Oše letecky, s největší pravděpodobností přes Istanbul. V Oši si půjčíme dvě spolehlivé Toyoty Landcruiser, které nám budou společníkem na dalších 14 dní. "Silnice", dost často tvořená jen pozůstatky sovětského asfaltu, je pro tyhle auta jako stvořená.

Všechny noci (kromě těch v Oši a Dušanbe) budeme spát u místních. Ubytování je velmi skromné, velmi často budeme spát všichni v jedné místnosti. Odměnou nám bude ale neuvěřitelná pohostinnost. Nepočítej se sprchou každý den.

Stravovat se budeme primárně u místních. Večeře a snídaně v ubytování stojí okolo 10 USD.

Na tuto akci nepotřebuješ žádné zvláštní vybavení. Doporučujeme vybavení jako na pěší výlet v zimě po ČR. S sebou bys měl mít z hygienických důvodů lehký spacák. V noci může být i okolo nuly, nezapomeň na teplé oblečení.

Pamir Highway, oficiálně známá jako silnice M41, je jednou z nejvýše položených a nejizolovanějších cest na světě, procházející srdcem pohoří Pamír ve Střední Asii. Její výstavba začala ve 30. letech 20. století během sovětské éry jako strategická vojenská a obchodní trasa, která měla propojit Střední Asii s Ruskem. Tato cesta sleduje starobylé obchodní stezky, které byly po staletí používány karavanami pohybujícími se po hedvábné stezce. Cesta je dodnes klíčovou tepnou pro místní obyvatele, i když je známá svou náročností a často špatným stavem. 
 
<hr>
 
Celá trasa začíná v prašném údolí řeky Panj, které jen občas přetne zelená oáza. Zatímco vlevo i vpravo jsou pořád 5-6 tisíc metrů vysoké hory, dole na sebe na obou stranách řeky míří tádžická armáda a Talibán, aktuální vládce Afghánistánu. Po příjezdu do Khorogu se vydáme do údolí Wakhan, navštívíme spoustu termálů a doslova na dohled ruky budeme mít, jak se žijeme Afgháncům na protějším břehu. Nebude to dlouho trvat, než začneme významně stoupat a relativně úrodná údolí vyměníme za vysokohorskou poušt bez špetky života. Průsmyk Al - Baiktal ve výšce 4600 m n. m. je nejvyšším místem celé trasy, my se odsud ale vydáme ještě na jednu pětitisícovku poblíž. Poprvé uvidíme jezero Karákol, jedno z největších bezodtokých jezer světa. Dáme koupačku a zamíříme do Kyrgyzstánu, kam vjedeme ve 4000 m n. m. Krajina se najednou začne zelenat. Pohořím Pamírského Altaje dojedeme až do Oše, kde nás opět přivítají horké letní dny.

Dva týdny na jedné z nejvyšších a nejodlehlejších silnic světa. Vysokohorské pouště, sedmitisícové hory, zelené hory i Talibán přes údolí.

O nových výpravách chci vědět, jako první

Zjistit bližší informace

Pamir Highway