Japonsko, země kontrastů. Země, která je v lecčems napřed, v jiném zase několik desítek až stovek let pozadu. Země neznámá, o které se traduje spousta lichotivých i nelichotivých, leckdy však ne zcela pravdivých historek.
Vzpomínám, jaké to bylo, když jsem Japonsko navštívil poprvé. Student gymnázia rok před maturitou, Asií nepolíbený, okamžitě překvapený tím, jak odlišným způsobem mohou věci fungovat. V Japonsku jsem strávil dva měsíce, bydlel v japonské rodině, občas chodil do školy, zbytek procestoval - od historického Kjóta až po vzdálené a divoké Hokkaidó. Domů jsem přijel nadšený, krátce nato jsem se začal zajímat o jiné asijské země. Přece jen, v Japonsku už jsem byl, je to krásná, ale velmi drahá země, tak stačilo, a odteď už jen něco levnějšího, ne? Uplynuly tři roky, navštívil jsem řadu krásných zemí a uvědomil si, že mě to přece jen táhne zpět. Uplynulo deset let a během více než pětadvaceti cest do Japonska jsem si postupně uvědomil, že Japonsko je TA země, kam se budu vždy vracet. Každá z cest byla unikátní, přestože většinou pracovní, bez výjimky jsem si ji vždy prodloužil o soukromou návštěvu nějakého místa, kde jsem ještě nikdy nebyl.

<blockquote class="blockquote">Tato výprava je pro lidi, kteří mají rádi pohyb, ale nechtějí se tahat s těžkým batohem a touží si spíš vychutnat okolí. Pokud nemáš problém vyjít na lehko na kopec, srovnatelný s Lysou horou v Beskydech, máš vyhráno.</blockquote>

Turista

Vojta má za sebou deset let praxe organizování výprav do východní a jihovýchodní Asie a kromě Japonska, na které je specialista, zná velkou část této oblasti. Chceš do Japonska? Jeď s Vojtou - umí japonsky. Chceš do Číny? Jeď s Vojtou, strávil tu 2 roky života a umí plynně Čínsky. Chceš do Indonésie? ...

Vojta Lokša

Japonsko

Plán akce je pouze orientační, je ovlivňován počasím, osudem a přáním samotné skupiny.

Přiletíme do Tokia, přesuneme se do města, podle času příletu se projdeme po tichých uličkách starého města, na večeři ochutnáme pořádný rámen a když budeme mít moc energie, zajdeme na košt sake.

Užijeme si ruch a atmosféru jednoho z největších měst na světě. Navštívíme prý nejrušnější přechod pro chodce na světě ve čtvrti Šibuja, koukneme na Tokio z věže Světového obchodního centra a svezeme se plně automatickým vlakem na umělý ostrov Odaiba, kde navštívíme nové unikátní muzeum digitálního umění.

Ač městská turistika není cílem této výpravy, v Tokiu se toho prostě dá dělat spoustu a člověk se tu nenudí. Tento den věnujeme tradičním tišším čtvrtím, případně vyrazíme do okolí. Kromě toho okoukneme, jak vypadá rybí trh v Tojosu, který nahradil loni starý trh v nedalekém Cukidži, který byl největším na světě. Ochutnávka suši a sašimi samozřejmo

Ráno vyzvedneme auto a odjedeme z Tokia na západ do oblasti pěti jezer pod horou Fudži. Po cestě vylezeme k pagodě Čúreitó, od které se naskýtají parádní výhledy na posvátnou nejvyšší horu Japonska. Odpoledne zapadneme do jednoho z mnoha termálních pramenů, které tady vyvěrají, projdeme se po břehu jezera Kawagučiko, případně vylezeme ještě na jeden z nedalekých kopců, než ulehneme na tradiční slaměnou rohož.

Kdo nemůže dospat, zajisté uvítá možnost si přivstat na východ slunce a vidět majestátní sopku Fudži za toho nejlepšího světla. Projdeme se lesem Aokigahara, který je neblaze proslulý jako místo s druhým největším množstvím sebevražd na světě. Pokud budeme mít štěstí, stihneme kvetoucí plamenky na louce pod Fudži, pokud ne, zajedeme k vodopádům Širaito. Popojedeme kolem dalších jezer západně k městu Macumoto, které je proslulé svým černým “vraním” hradem.

Dnešní den věnujeme krásným horám, Japonským Alpám. Sopečné pohoří táhnoucí se středem ostrova Honšú má dvacet vrcholků nad 3000 metrů, vzdálených sotva 150 km od pobřeží, přičemž nemalá část z nich jsou aktivní sopky. Umožní-li to sopečná aktivita, sněhová pokrývka a celkové povětrnostní podmínky, na některou z nich se pokusíme vylézt. Pokud by to podmínky neumožňovaly, dáme si procházku v nádherném horském údolí Kamikóči.

Sjedeme do města Tojama na pobřeží Japonského moře, od něj zase vystoupáme na úbočí hor. Na plošině Bidžodaira bude ještě teplo a zelené mokřady, zato když nás vyveze lanovka a autobus na náhorní plošinu Murodó, ocitneme se na cestě vysekané ve vrstvě sněhu vysoké až 10 metrů. Pokud budou přístupné stezky, projdeme se mezi fumarolami pod horou Tatejama (3015 m), pokud ne, sjedeme místo toho k vodopádu Šómjó, který je se svými 350 metry nejvyšším v Japonsku. Večer dojedeme do Kanazawy, kde se zase prohřejeme.

Kanazawa je malé město se skvělou atmosférou, které ale zůstává turisty nedoceněno. Tím líp! Aspoň se nemusíme o jednu z nejkrásnějších japonských zahrad s nikým přetahovat, a když zajdeme do čtvrti, kde dodnes geiši chodí bavit své hosty, nemusíme se bát, že dostaneme do oka ránu selfie tyčkou čínských turistů. Nevynecháme parádní trh Ómičó s čerstvými mořskými plody ani návštěvu kanazawského minipivovaru. Večer odjedeme do Ainokury, tradiční vesničky s dřevěnými domky s doškovými střechami, kde přespíme a ochutnáme venkovskou večeři.

Vesničku Ainokura si projdeme znovu za světla, pak nasedneme do auta a navštívíme další vesničky v okolí. Skončíme v ospalém městečku Takajama v hlubokém údolí, projdeme si trhy mezi starými domky, nakoukneme do místního skanzenu nebo si jen (ano, znova) odpočineme v termálních pramenech. Pokusíme se najít buddhistický klášter, který by nás ubytoval a kde bychom vyzkoušeli mnišskou stravu, přepisování súter a meditaci s mnichy.

Dnešní den bude především přesunový, ale nuda to rozhodně nebude. Projedeme mezi dalšími starobylými vesničkami, ochutnáme tradiční pohankové nudle, případně si jejich výrobu vlastnoručně vyzkoušíme. Večer dojedeme do Nagoji, vrátíme auto a rychlovlakem šinkansen přejedeme do Kjóta, kulturního centra Japonska, které bylo více než tisíc let sídlem císařské rodiny.

Kjóto jakožto nevelké město plné historie sice pod nátlakem čínských i západních turistů praská ve švech, ale byla by škoda ho úplně vynechat. Takže se trochu obrníme a na světoznámý chrám Zlatého pavilonu stejně koukneme, pak ale raději z davů utečeme na kopec Arašijama, kde prozkoumáme tišší zákoutí s výhledem na celé město. Večer odjedeme do Nary.

Nara je místem, kde se začínají psát dějiny japonského císařství. I když z původního města toho nezbylo tolik, stále tu najdeme řadu historických skvostů (které se pokusíme si užít brzo ráno, než dorazí turisti z Kjóta). Ale hlavně, kde jinde na světě se vám zadaří projít městem (žádná zoo) mezi stovkami krotkých srnek?

Po týdnu ježdění v horách se ocitáme v nížině mezi rýžovými poli. Užijeme si procházky venkovem, kde se nacházejí nejstarší hrobky japonských císařů. Zajedeme ochutnat a nakoupit čaj do proslulé čajové oblasti Udži a navečer se přesuneme do Ósaky, kde konečně vyzkoušíme karaoke, pravou japonskou zábavu přímo v zemi původu!

Kdyby Praha byla Tokio, Ósaka je jasné Brno. Pokud vám Tokio přišlo jako výstřední, počkejte na Ósaku! Město s úžasnou atmosférou, které jede na úplně jiné vlně než zbytek Japonska, kde sídlí japonská mafie a kde je zcela nejlepší jídlo v celé zemi, což před odjezdem na letiště vyzkoušíme.

<div>Japonsko patří mezi velmi drahé země. Část je dána tím, že je velmi hornaté, obyvatelného prostoru je minimum, což se negativně projevuje na cenách ubytování. Extrémně drahá je doprava, což se pokusíme z části eliminovat právě půjčením auta, které nám navíc dá volnost a flexibilitu. Jednu jízdu proslaveným rychlovlakem si ale i tak dopřejeme. Výdaje na místě už tak velké nejsou, jídlo v restauraci vyjde jen o něco dráž než v ČR (speciality jsou samozřejmě dražší...a taky pivo). Vstupy do památek se pohybují kolem 60-250 Kč, dražší je pouze muzeum digitálního umění (cca 650 Kč). Během cesty bude možné vyžít se zhruba 6000 Kč, abychom si to ale užili pořádně, doporučuju částku kolem 10000 Kč.</div>
<div> </div>

Občané EU mají do Japonska vstup do 90 dní bez vízové povinnosti. Žádné speciální očkování není nutné - úroveň hygieny v Japonsku je vyšší než v ČR.
<div> </div>

Do Japonska se dostaneme letecky - ideální je přílet do Tokia (letiště Haneda nebo Narita), zpět je nejlepší letět z letiště Kansai nedaleko Kjóta a Ósaky, pokud by však byla zásadně lepší cena, můžeme se poohlédnout i po návratu z jiného letiště (Nagoja, Itami…). Cena letenky se obvykle pohybuje mezi 15000 a 18000 Kč.
Po Japonsku se budeme částečně pohybovat veřejnou dopravou (vlaky, busy), která funguje perfektně, na část si ale půjčíme auta, protože nám to dá možnost nakouknout do odlehlého venkova a hor. Auta budeme řídit sami, k čemuž je třeba mezinárodní řidičský průkaz ženevského vzoru, také je dobré mít zkušenosti s levostranným provozem. Proto už do přihlášky prosím napište, zda jste schopni a ochotni řídit! Potřebujeme aspoň 1 řidi

Ve městech budeme bydlet s největší pravděpodobností v hostelech, na venkově se budeme držet jednoduchých hotýlků anebo tradičních rodinných ubytování, kterým se říká minšuku. Pokoj budeme sdílet ve dvou až čtyřech lidech, spí se na matraci na slaměných rohožích, nezřídka je podnik přímo napojen na přírodní pramen horké vody, kde se dá parádně vykoupat. Pokud nás mezi sebe přijmou mniši, jednu noc strávíme v buddhistickém klášteře.
<div> </div>

Japonsko je gurmánsky velmi vděčnou zemí, hlady rozhodně trpět nebudeme! Ve městech budeme večeřet v hospůdkách a rodinných restauracích - je to velmi dobré a není to drahé. Jídla v restauracích začínají na ceně 600 JPY, ale když obětujeme 1000 JPY, bude to stát za to. Do přírody nebo na rychlý oběd můžeme vzít hotové balené obědy, které se běžně prodávají i v malých městech a na dálničních odpočívadlech - stojí kolem 400 JPY. Při přenocování v buddhistickém chrámu se podává jednoduchá vegetariánská strava. Mezi dražší jídlo pak patří čerstvé ryby, mořské plody či velmi kvalitní hovězí - na druhou stranu, která země je má vyhlášenější než Japonsko? Určitě nevynecháme!
<div> </div>

Detailní seznam výbavy ti zašle průvodce cca 2 měsíce před akcí. Nebudeš potřebovat nic speciálního. Aktivní členi Expedition clubu mohou využít slevu v prodejnách <a href="https://www.rockpoint.cz/">Rock Point</a>.
<div> </div>

Také unikátní. Počátek cesty strávíme pozorováním unikátní atmosféry velkoměsta. Rušné místo, kde se davy nezastaví, vlaky a nádraží jsou nacpaná desetitisíci spěchajícími lidmi v oblecích a uniformách, zatímco o pár set metrů vedle nese stoletá babička v kimonu psanou modlitbu do tiché šintoistické svatyně. A vedle toho stojí sedmipatrový obchod s pornem. Tokio má mnoho tváří a my se pokusíme tuto netradiční atmosféru trochu nasát.
Slyšeli jste, že je Japonsko přelidněné? Ne tak docela, i když to tak při pohledu na Tokio vypadá. Jen co odjedeme z největší japonské nížiny, vše se dramaticky mění. Už tu nejsou mrakodrapy a tisíce lidí, kam se člověk podívá, ale klidný venkov, rýžová pole a masivní hory, které tvoří většinu Japonska. Všechen stres mizí, život zde plyne podstatně pomaleji. Místo iPhonu uvidíme místní spíš s motykou a místo na karaoke a v hospodách je potkáme v termálních pramenech. Po týdnu v drsné krajině, na venkově a v malých městech se zase vrátíme na pobřeží Tichého oceánu. Nevynecháme jízdu legendárním rychlovlakem šinkansen a přejedeme do oblasti Kansai - kolébky japonské kultury. Povíme si něco o historii, projdeme se v parku mezi divokými srnami a než se vrátíme domů, řádně si užijeme kulinářského centra Japonska!

O nových výpravách chci vědět, jako první

Zjistit bližší informace

Japonsko