Jan Havel
Expedice s přechodem na hranici Makedonie a Kosova je naprosto úchvatná. Nádherné výhledy na hory i vesničky obou států, divočejší úseky hřebenovky s naprosto minimálním potkáním jiných turistů, téměř každodenní setkání stád ovcí s pastevci a jejich pasteveckými psy a spousta zralých borůvkových keřů, z nichž si můžete po celou cestu utrhávat.
Tato expedice mi velmi připomíná hřebenovku Nízkých Tater.
Průvodce Martina už nějaký ten pátek znám i z jiných výletů a expedic mimo Expedition Club. Martinův styl cestování je stylem, který mi ladí a jelikož orientovat něco na minutu či místo přesně nemá smysl - vždy hrozí nějaká situace, která vám takové dlouhodobé plánování naprosto zbourá, což se ne všem lidem zcela líbí.
Člověk, který Martina zná i pouze z jeho cestovatelských přednášek nebo příběhů ze sociálních sítí zřejmě tuší, že jeho doménou je téměř bezedná znalost historie a kultury daného regionu a co víc, jeho schopnost se s každým domluvit na čemkoliv aniž by byla potřeba nějaká vybavenost místního jazyka. Zkrátka pokud jdete s Martinem na expedici, tak jdete na nečekané, zajímavé a jednoznačně intenzivní dobrodružství vyplněné nějakou tou improvizací a o tom by cestování mělo být.
Určitě bych Martina pochválil za pomoc jednomu účastníkovi, kterého v poslední den přechodu zachvátila nepříjemná fyzická indispozice a pomohl mu tak sestoupit z kopce plného kamenných polí do bezpečnější oblasti.
Díky za parádní expedici, přesně takto si za sebe představuji cestování po horách a jejich hřebenech.