Kam to asi bude? Máme letieť za 16 dní. Objavia sa informácie k výbave, počasiu, či ubytovaniu a hľadá sa druhý vodič s medzinárodným vodičákom. Aká bude finálna destinácia a kto nás bude sprevádzať, sa dozvieme až na letisku.

Pondělí 19.8.2024 Klasika! Zase balím na poslední chvíli celý den v práci a teď mám pouze 30 minut na zabalení a 15 min na chůzi na autobus. To vše za předpokladu, že má zavazadla budou mít celkově do 20 kilo. Když se podívám na hromadu věcí které jsem celý týden shromažďovala usoudím, že se všechny zajisté do batohu nevejdou a určitě to není 20 kilo. Začnu tedy balit to nejnutnější a pak se uvidí. … No, mám zabaleno a půlka věcí leží na zemi. Tak snad mám vše potřebné a kdyžtak si nějak porad

„Vydej se do míst, která nejsou pro každého“. Vždy to pro mě byl jenom slogan Expedition Clubu. Na bolivijské výpravě jsem Expe - motto prožila na 200 % a konečně jsem plně pochopila jeho sílu. Často se mě blízcí ptají: „Tak co, jaká byla Bolívie?“ Vlastně ani nevím, jak na tuto otázku odpovědět.„Byla Boží a Ďábelská zároveň“. Ať už si pod tímto slovním spojením představí kdokoliv cokoliv, štěstí, krásu, spirituální transformaci, laskavost, pokoru, víru, ticho, klid a zároveň únavu, bolest, slz

Ještě než v lednu odjíždím na západní Saharu, pokukuju po webu Expe co se chystá na zbytek roku . Píšu si s Honzou, protože má vypsaných spoustu zajímavých výprav a on mi prozrazuje, že ještě chystá na konec roku Dračí hory. Dračí hory, to zní jako nějaká Asie, říkám si a zadávám je do vyhledávače. Vyskočí na mě pohoří na hranicích Lesotha a J.A.R. a obrázky hor, které jsem určitě v životě neviděl. Odjíždím na expedici západní Saharou a někde vzadu v hlavě jsou pořád Dračí hory. Uteče pár měsíc

Tádžikistán je zemí, kterou je nebezpečně lehké si zamilovat. Proto se sem vypravuji po třech letech znovu. Čeká nás nádherný trek v odlehlém divokém Pamíru, desítky safírově modrých jezer a noci pod nekonečnou hvězdnou oblohou, také setkání s lidmi, kteří mají stále srdce na správném místě.

Když se vysloví Kanárské ostrovy, většina lidí si představí nekonečné davy německy mluvících turistů a přeplněné pláže lidí, kteří jen s velkou námahou překonají práh svého oblíbeného resortu. Přitom je to taková škoda. Kanárské ostrovy, přesněji Tenerife, nabízí svým návštěvníkům velmi pestré prostředí, které na tak malém kousku půdy jen tak někde neuvidíš. Najdeš zde například téměř čtyřtisícové Pico del Teide, a zatímco okolí vulkánu připomíná měsíční krajinu, o pár desítek kilometrů dál se t

Just one person! Aneb výlet do tajů rumunské duše, na který jen tak nezapomeneme. Všechno to začalo v Expediční klubovně. Vlastně ne, to bych trochu předbíhala. Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jsem zcela vyčerpaná spolu s dalšími dvěma kamarády nastoupila do busu po právě dokončeném treku Alta via 1 v Dolomitech. V autobuse koukám, zmeškané hovory a zpráva. Píše mi nějaká Míša z Rockopointu. Říkám si, co je to za spam, načež mi to dojde…Volám zpět na neznámé číslo a Míša mi vesele s

Jsem Lucie, máma tří dětí, a až donedávna jsem svůj čas věnovala především rodině. Ale jak děti rostly, začala jsem si uvědomovat, že je čas splnit si i své vlastní sny. A jedním z těch snů bylo cestovat, objevovat svět a zkoušet nové věci. Vždy mě přitahovaly severské země, jejich drsná příroda a nekonečné možnosti dobrodružství. A tak jsem se rozhodla, že Norsko bude mým prvním velkým cílem. Náhoda mě přivedla na stránky Expedition Clubu, kde jsem objevila expedici do Norska, která termínově

O tom, že se nedaleko česko-německých hranic, v srdci Lužického Srbska (dnes spolková země Braniborsko) nachází kraj plný vodních kanálů, mokřadů a komárů jsem ze svých četných pracovních cest věděl díky informačním tabulím, které jsou kolem dálnice. Mám rád vodní toky a vodní turistiku, a tak jsem měl chuť tento kraj trochu prozkoumat. Během pracovních cest jsem na to ale nikdy neměl dost času. Když jsem loni objevil seakayaky a v zimě googlil kam bych se na nich mohl vydat, objevil jsem i Exp

Přijedeš na nádraží, mrkneš na tabuli a pokud vlak nemá zpoždění, přečteš si nástupiště a jdeš se nalodit. No, tak přesně takhle to v Mauritánii nefunguje. Obzvlášť, když tam mají jen jednu trať, po které jezdí jen nákladní vlak. Přesněji řečeno, má jeden osobní vagon (naprostý dobytčák), ale kdo by s ním jezdil, když to může risknout a svézt se v tom nákladním, že? Ale pojďme to vzít od začátku. Taxík (tj. pojízdný vrak s řidičem) nás vyhodil asi 850 m za stanicí v Nouadhibou. Bylo brzké odpol

Říká se, že spontánní rozhodnutí jsou ta nejlepší. Moje přihláška na Hangar Boulder Camp v rakouském Zillertalu spontánní rozhodně byla. Pravidelněji jsem začala lézt teprve asi před půl rokem, první vlastní lezečky jsem si koupila asi měsíc před odjezdem, o lezeckých schopnostech raději pomlčím. Ale hrozně mě lákalo zkusit si nějaký ten venkovní boulder. A jak se pro něco nadchnu, tak už většinou není cesty zpět. Trochu mě uklidnila jedna z organizátorek z Hangáru, když jsem s ní mluvila po pod

Vždycky jsem chtěl do Afriky. Ne do Egypta k moři, ale do té pravé, černé Afriky. Na podzim mi zbývaly dva týdny dovolené a tak jsem se přihlásil na výpravu Expedition Clubu do Ghany. Ghana mé požadavky na Afriku splňuje a navíc je to dle všech dostupných informací bezpečná a relativně vyspělá země. To mi snad doma projde. Štěstí se na mě usmálo, když jsem se dozvěděl interní informaci a to, že na navazující výpravu kolem Guinejského zálivu zoufale chybí kluci. Tady jsem pro změnu splňoval požad